Jeden autobus, 45 dětí, batohy, svačiny, deštníky (které naštěstí nebyly třeba) a Vídeň, která nás přivítala sluncem, historkami a voňavými stánky.
Začali jsme stylově – Schönbrunn, letní sídlo Habsburků. Komnaty, kde chodila Marie Terezie, jsme sice viděli jen zvenku, ale zahrady a výšlap ke Gloriettě nám poskytly dostatek prostoru pro fotky, výdechy i první křupnutí sušenky.
Pak nás čekal Hofburg – císařský areál, kde jsme se dozvěděli, že bílí koně nejsou jen v pohádkách a že i Vídeň má svoje římské pozůstatky. Přešli jsme přes Michaelerplatz, ulici Graben s barokním morovým sloupem a zastavili se u impozantního Stephansdomu.
A protože každá odměna má přijít nakonec, dojeli jsme až do Prátru. Tam děti ožily rychlostí světla a během pár chvil už se část výpravy vznášela vzhůru nohama. Cukrová vata, jízdy na horských drahách a spousta smíchu završily den, který se nám vepsal do vzpomínek.
Ačkoliv nás po návratu bolely nohy (a některé z nás i hlasivky), jedno víme jistě: výlet do Vídně byl jedním z těch dnů, kvůli kterým se učíme. Dny, kdy se dějepis spojí s realitou, němčina s nápisy na ulicích – a různé třídy se na chvíli stanou partou, která objevuje svět.